25.6.2005 | Autor: Jiří Moravčík

Arta/2HP Production (48:54)
Marwan Alsolaiman - oud, nay, bendir, zpěv, Haitham Farag - zpěv, darbouka, Mouin Abu Chahine - zpěv. Vydáno 2004. TT: 48:54. 1 CD Arta FI 0129 (distribuce 2HP Production).

Ono říct arabská hudba vyjde nastejno, jako když tradiční hudbu z Čech nazvete východoevropskou. Vyjděme proto ze skutečnosti, že dva Syřané a jeden Libanonec přes dvacet let žijící u nás zpívají a hrají hudbu, jakou lze slyšet v arabském světě, konkrétně v Egyptě, Sýrii, Iráku či Libanonu; ale také ve španělské Andalusii, což souvisí s názvem Ziriab. Tak totiž přezdívali íránského básníka, zpěváka a hráče na loutnu oud Ahmeda Bin Aliho z 9. století, který se po dlouhé cestě napříč tehdejší arabskou říší zastavil až v Andalusii, kde založil první arabskou hudební školu v Evropě. A protože prý měl hlas jako ptáček ziriab, začali mu tak jeho žáci říkat. A Syřané Marwan Alsolaiman a Haithman Farag s Libanoncem Mouin Abu Chahinem po něm pojmenovali svou skupinu.
"Náš repertoár je rozmanitý, ale dá se to definovat jako klasická arabská lidová hudba. Někdy hrajeme vážnější písničky a někdy taneční. Snažíme se uvést českému posluchači to, co považujeme za originální arabskou hudbu, která není odnikud z venku do arabského světa dovážena," vysvětlují členové Ziriab původ ryze akustické hudby hrané na tradiční arabské nástroje: loutnu oud, flétnu nai, bubínek darbouka a dvoustrannou tamburínu duff.
Přestože ještě před nedávnem Ziriab na koncertech vystupovali se zpěvačkami, na albu ženský hlas neuslyšíte. I tak má svůj půvab a lyričnost, koneckonců se jedná o milostné písně. Sympatické je, že Ziriab nespoléhají na neinformovanost českého publika, nepodceňují jeho pivní sladkobolný naturel a nekloní se mu zjednodušenými verzemi jako kdysi Keltové. Hrají, jak se to doma naučili, a tu a tam dodávají i vlastní nápady. Příjemné album.


Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/04